Vandalismus vs. street art

„Kreativita by se neměla omezovat, ale…“ Nikdo z nás není rád, když mu někdo na fasádu domu (nejlépe jen několik týdnů starou) načmárá sprostý obrázek nebo nějaký prapodivný podpis. To prostě naštve. Nebo se jdeš podívat na nějakou památku a na její kamenné stěně je naprosto stejný obraz jako na tvé fasádě. Jako kdybys to potřeboval vidět po druhé. Takhle to asi architekti nezamýšleli. Vlastně to hodně ruší vnímání oné budovy, a to nejen pro tebe. „Tohle je přece vandalismus a s uměním to nemá nic společného.“ Je toto tedy ještě street art?

,,Na zdi se čmárat nemá, ale…“ Street art se prvně začal objevovat ve velkých městech, kde se mladí lidé pokoušeli nabourat ten stále stejný obraz šedi něčím novým. Chtěli jen změnit nějakou obvyklou věc, stěnu, ulici v něco mimořádného. Street art totiž nevytváří jen obrazy, které se umístí do anonymní galerie. Zachází dále. Využívá samotný prostor okolo nás. Učí nás mít při chůzi po místech, kterými jsme šli už stokrát, stále otevřené oči. Dívat se okolo sebe. Hledat. Při chůzi se bavit. Nejen se tupě přepravovat z místa A na místo B. Je toto ještě vandalismus?

Nejsem tu pro to, abych odpovídal na tyto otázky. To musíte udělat sami. Jen neberte každou čmáranici fixem nebo sprejem za street art nebo jakékoliv umění. Na druhou stranu zkuste chodit po ulicích s otevřenýma očima a třeba dokážete vidět některá místa i trochu jinak. Street art už dávno využívá i jiné umělecké prostředky než jen graffiti. Třeba u studentského vchodu jedné nejmenované školy visí na plotě několik zamčených zámků. Dále v Třebíči najdeme strom, na kterém je pověšeno několik párů bot, nebo rudého vodníka, který z balkonu hledí na hladinu řeky. I toto je pro některé street art a pro jiné vandalismus.

text, foto Karel Halačka