Do not go gentle into that good night…

Opět tu máme typický režisérův rukopis: epické, dechberoucí scény, obdivuhodná šíře záběru, perfektní audiovizuál, dramatičnost. Zimmer, jak jinak, rovněž odvedl kus práce. V tomto ohledu Intersellar bez diskuzí vládne, a právě to z něj dělá přesně ten typ filmu, na který stojí za to jít do kina, ideálně v IMAXu.

Je tu však i druhá strana. Nemohu se zbavit dojmu, že Nolan si na začátku stanovil komplikované manipulace a deformace času a prostoru ruku v ruce se složitým vypravováním jako cíl, nikoli jako prostředek. Je to znát zejména na nepřirozeném chování postav, např. Cooper(Matthew McConaughey) po návratu k lidem, linie kolem Toma (Casey Affleck) a její závěr. Zde zaslouží zmínit perfektní výkon Matthewa McConaugheyho a Jessicy Chastain (Murph), ačkoli ani zbytek (Anne Hathaway, Matt Damon, Michael Caine…) nepokulhává.

Čas lze natahovat, lze ho smršťovat, ale nelze mu utéct a je nemožno ho vrátit.

V čistě mechanickém přístupu k tvorbě je ale režisér opravdu těžko překonatelný – chladně vykalkulované postupy, postupné budování jednotlivých scén, sběr, využití a citlivá manipulace s převzatými motivy (Armageddon, 2001: Vesmírná Odyssea, Blízká setkání třetího druhu, Star Wars… povolanější osoba by jistě našla i mnohé jiné).

U porovnání s druhým jmenovaným bych se pozastavil. Nolan není Kubrick a Interstellar není Vesmírná Odyssea. Mnohé prvky jsou sice podobné (forma   a struktura příběhu, citace), ale až nepříjemná konkrétnost a doslovnost děje (zejména pak závěru) spjatá s podceňováním inteligence diváka, ať už neustálým vysvětlováním a opakováním či snahou vytvořit falešný dojem promyšlenosti a spletitosti (podobně jako v Inception), obě díla značně odlišují. Nehledě na fakt, že oba filmy dnes sledujeme z úplně jiných důvodů.

Srovnání se Spielbergem nejlépe poslouží právě přístup k postavám, neboť zde jsou pouze nástroj. Nolan i přes veškerou snahu téma morální tak dobře zpracovat nedovede. Popis krize Země na příběhu jedné rodiny, stejně jako motiv postupného zhroucení ekosystému nicméně zaslouží uznání.

Když je řeč o souvislostech, musím pochválit neotřelé zpracování robotů, ve kterých se podařilo evokovat 2001 i Star Wars. Navíc jsou i neobyčejně dobře „napsaní“ a zábavní.
Zvláštní zmínku si zaslouží pojem času, zde de facto hlavního záporného elementu. Lze ho natahovat, lze ho smršťovat, ale nelze mu utéct a je nemožno ho vrátit. Prostupuje celým dílem od začátku do konce, postavy s ním bojují, snaží se ho co možná nejlogičtěji využít při maximalizaci šance úspěchu. Paradoxně však přísně logické postupy vedou k neočekávanému výsledku (souvislost s Murphyho zákony?). Po selhání analytických metod přichází univerzální láska překonávající čas a prostor, což se u filmu tohoto ražení zdá poměrně nezvyklé (odkaz na dříve zmíněného Spielberga?). Z této problematiky pramení i jeden z nejvypjatějších úseků, přehrávání po mnoho let sbíraných vzkazů.

Kontrast touhy zachránit své bližní na Zemi a odosobněné snahy zachovat lidstvo za jakoukoli cenu je až do extrému doveden ve faustovsky zpracovaném doktoru Mannovi (Matt Damon).

Ačkoli na filmu spolupracoval renomovaný astrofyzik (Kip Thorne), několik nelogičností lze přesto zaznamenat. Kauzalitu ponechám stranou, nejsem dostatečně oborově zběhlý, trkne však podivná fyzika stanice Endurance po výbuchu, přenos neuvěřitelně komplexního kódu Morseovou abecedou, přičemž sebemenší chyba by měla za následek vyhynutí lidstva (navíc by to trvalo nepředstavitelně dlouho) nebo vlet do černé díry v jednom kuse. Největší mozky na Zemi si neuvědomí, že pokud poslali posádku na planetu tak blízko černé díře, dilatace času způsobí, že reálně tam budou cca dvě hodiny a těžko tak cokoli stihnou. Z prohlášení Kipa Thorna jsem si až zpětně uvědomil, že mrak zmrzlého metanu by se mohl těžko vznášet.

U podobně atypických filmů, navíc žánru science fiction, platí více než kde jinde, že teprve čas ukáže. Ať už však Interstellar dostojí očekávání, nebo ne, mohu s klidným svědomím říci, že nejde-li o nejúchvatnější, pak rozhodně o jeden z nejúchvatnějších filmových zážitků tohoto roku.

Bodové hodnocení jsem se rozhodl nechávat stranou, neb máme ČSFD a IMDb, kde rozhodně soudí lépe nežli já.